Vysvětlivky - Obraz Doriana Graye

OBRAZ DORIANA GRAYE

STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ

Hylo-idealistická romance – romance materialisticko-idealistická; hýle – řeč. hmota, látka.

Amazonky /z řečtiny/ – bojovné ženy z řeckého bájesloví.

hvězdy a pruhy/the Stars and Stripes/ – vlajka Spojených států severoamerických.

tudorsky sloh – anglický stavitelský sloh z let 1485-1558.

Pinkertonův nedostižný čistič – narážka na slavného amerického detektiva Allana Pinkerto-na /1819-1884/, zakladatele Pinkertonovy detektivní agentury.

Myers a Podmore – Frederic William Henry Myers /1843-1901/ – anglický básník a esejista, povoláním školní inspektor, založil s několika spolupracovníky /jedním z nich byl F.Podmore/ r. 1882 společnost pro výzkumy v duchové oblasti. Jeho spisy jsou prvními pokusy o vysvětlení halucinačních představ, hypnotických stavů, médijních schopností apod. fantasma /z řeč./ – přelud, živá, obyčejně šalebná představa.

Fanny Davenportová – slavná americká herečka /1850-1898/.

Sára Bernhardtová – veliká tragédka francouzská /1844-1923/.

světová duše – podle některých filozofů životní nebo duchovní princip, který působí ve všech věcech a jehož výronem jsou duše jednotlivé. Jako světový duch a světová vůle bývá často nazýván Bohem. V devatenáctém století se s pojmem světová duše setkáváme u německého filozofa Gustava Theodora Fechnera /1801-1887/, jehož hypotézy přejali někteří filozofové američtí, jako Josiah Royce /1855-1916/ a William James. James, zakladatel pragmatismu, působil v době Wildové na Harvardské univerzitě v Bostonu, nejstarší univerzitě v Americe /žal. r. 1635/.

Longfellow Henry Wadsworth /1807-1882/ – populární americký básník; ve sbírce Ballads and Other Poems /Balady a jiné básně/ z r.1842 má báseň The Skeleton in Armour – Kostlivec v brnění.

Kenilworth – město v anglickém hrabství Warwick s hradem z 12. století, kde se kdysi konaly slavné rytířské turnaje; r.1566,1572 a 1575 se těchto turnajů zúčastnila i královna Alžběta L, zvaná Panenská královna.

Saroni – módní americký fotograf z konce minulého století.

lacrosse, euchre, poker – americké hry; lacrosse je hra míčová, podobná pozemnímu hokeji, euchre a poker jsou hry karetní.

Princ regent – syn angl. krále Jiřího III., pozdější král Jiří IV. /panoval 1820-1830/; ve skutečnosti vládl za nemocného otce už od r. 1811. provdala se en secondes noces /franc./ – provdala se podruhé.

eau de Cologne /franc./ – kolínská voda.

Kalibán – nestvůrný divoch z Shakespearovy „Bouře“.

Adónis – podle řecké mytologie neobyčejně půvabný jinoch, do kterého se zamilovala sama Afrodita; v časném mládí zahynul na lovu.

Narcis – jiný sličný mladík z řeckého bájesloví; zahořel láskou k vlastní kráse, když spatřil svou tvář v zrcadle vodní tůně.

précis – /fr./stručný vystižný popis.

Antinos – stálý průvodce císaře Hadriána; velmi mladý utonul v Nilu, když byl roku 130 s Hadriánem v Egyptě. Vynikal nevšední krásou a stál proto často modelem sochařům, když zobrazovali mladé bohy; řada jeho soch se zachovala.

hédoníamus – názor, že účelem života a cestou k štěstí jsou rozkoše těla a smyslů; zakladatelem školy hédonistické byl řecky filozof Aristippos /435-360 př.Kr./. Vznešenější formou hédonismu byl epikureismus, který viděl štěstí v požitcích duše.

Prim – celým jménem Juan Prim y Prats – španělsky generál a státník /1814-1870/, jeden ze strůjců úspěšného povstání /1868/ proti královně Isabelle Marii Luise; byl však přívržencem monarchie a později dopomohl k trůnu Amadeovi, vévodovi z Aosty; podlehl zraněním po vražedném útoku, jehož pachatelé zůstali neznámí.

Silén – podle řeckého bájesloví vychovatel boha Dionysa, tlustý, neohrabaný a neustále opilý stařík. Původně byli vsak silénové frygičtí bůžci pramenité, životadárné vody, měli zvířecí uši a ohony a na nohou koňská kopýtka.

Omar ibn Chajjám – perský básník, matematik, astronom a myslitel z doby kolem roku 1100 /zemřel asi roku 1123/.

Clodion – Michel Claude, zvaný Clodion, francouzsky sochař /1738-1814/, známý především nenáročným i Boskám i půvabných postav.

Les cent nouvelles – cely názvem „Les cent nouvelles nouvelles“ /Sto nových povídek/ – sbírka vyprávění o nevěrných městkách, podváděných pánech a lstivých poddaných, dlouho připisovaná francouzskému králi Ludvíku XI. Skutečným jejím autorem je Antoine de la Salle/1388-1462/.

Clovis Evě – patrně italsky miniaturista, který žil dlouho u francouzského dvora a zemřel v Římě roku 1578.

Markéta z Valois – zvaná též „královná Margot“ /1553 až 1615/, královna navarrská a francouzská. Byla velmi krásná a duchaplná a vystřídala mnoho milenců. Její zajímavé a historicky cenné „Paměti“ a četné dopisy a básně vyšly tiskem v 17. století.

les grand-péres ont toujours tort – /fr./ dědové nemají nikdy pravdu.

Mercutio – přítel Romeův z Shakespearovy hry „Romeo a Julie“.

Rosalinda, Imogena – postavy z Shakespearových her; Rosalinda je hrdinkou komedie „Jak se vám líbí“, Imogena je dcera králova ze hry „Cymbelín“.

Vídám ji umírat v přítmí italské hrobky… – Dorian Gray tu mluví o scénách z her Shakespearových: v italské hrobce umírá Julie; Ardenským lesem se potuluje Rosalinda, šílená dívka, předstupující před provinilého krále, je Ofélie z „Hamleta“, černé ruce škrtí nevinnou Desdemonu v „Othellovi“.

lady Caputetová – matka Juliina z „Romea a Julie“.

Giordano Bruno – italský filozof, skvělý představitel myšlení renesančního, odpůrce filozofie scholastické, jež se snažila rozumově podepřít církevní dogmata. Svět je podle Bruna prostoupen nekonečnou božskou bytostí; duše světa je obsažena v každém těle i v každé věci. Toto učení se nelíbilo církvi, ale Bruno je ani po dlouhém věznění neodvolal a byl roku 1600 v Římě upálen.

Messalina – manželka římského císaře Claudia, pověstná výstředním, prostopášným životem; zemřela násilnou smrtí roku 48 po Kr.

Orlando – mladý šlechtic z Shakespearovy komedie „Jak se vám líbí“.

Tanagra – řecké město v starověké Boiótii.

fine champagne – /fr./ druh koňaku. ,

Miranda – dcera vévody Prospera z Shakespearovy „Bouře“.

Poutniče, milý, křivdíš velice… verše z „Romea a Julie“ /stejně jako z „Hamleta“ – 4. jednání, 7. scéna – v 19. kapitole/ jsou citovány v překladu J.V. Sládka.

Portie, Beatrice, Cordelie – postavy z her Shakespearových: Portie vystupuje v „Kupci benátském“, Beatrice /Blažena) v komedii „Mnoho povyku pro nic“, Cordelie je jedna ze tří dcer krále Leara, jediná, která otce miluje.

skupina děvčat čekajících, až bude po dražbě – na tržišti v Covent Garden se zboží vydražovalo a obchody je kupovaly ve velkém. Co po dražbě zbylo, skoupily pak levně pouliční prodavačky.

Pattiová Adelina – slavná zpěvačka; narodila se roku 1843 v Madridu.

chrysorin – ohnivě žlutá slitina mědi /100 dílů/ a zinku /50 dílů/, jež se dobře pozlacuje.

nil – /lat./ nic.

asfodel – kopíčko /Asphodelus/; jižní rostlina z čeledi liliovitych s pravidelnými bílými nebo žlutými květy, seskupenými v hroznech. Ve starověku se asfodelem osazovaly hroby, neboť podle řecké mytologie přebývaly duše zemřelých na asfodelové louce. Tragédie z doby krále Jakuba z doby anglického krále Jakuba I. /1603-1625/.

Webster John – mladší vrstevník Shakespearův, anglicky dramatik, o jehož životě není mnoho známo; neví se ani, kdy se narodil.

Ford John /1586-1639/ – anglický dramatik.

Tourneur Cyril /1584-1626/ – anglický dramatik.

dcera Brabantiova – Desdemona z Othella

ennui – /fr./ nuda.

Gautier Théophile /1811-1872/ – francouzský básník a kritik, skvělý stylista, je pokládán za jednoho ze zakladatelů lartpourlartismu.

la consolation des arts – /fr./ útěcha z umění.

Paris – postava z řecké mytologie; jeho otcem byl trojský král Priamos, matkou Hekuba. Tři bohyně, Héra, Athéna a Af rodila, si ho vybraly za rozhodčího, když se přely o to, která z nich je nejkrásnější; Paris podal vítězné jablko bohyni Afroditě.

Hadrián – Publius Aelius Hadrianus, římský císař /vládl v letech 117-138/, muž velmi vzdělaný, milovník umění, výtečný vojevůdce a organizátor. Procestoval celou svou říši a vybudoval řadu nových měst.

Montaigne Michel /1533-1592/ – francouzsky renesanční filozof, autor slavných „Essayů“; byl vášnivý individualista a trpký skeptik; neobdivoval se vědě, která prý jen dokazuje bídu života, ale nedovede z ní člověka vyvést; přimlouval se za svobodný vývoj osobnosti a shovívavě posuzoval lidské slabosti.

Winckelmann Johan Joachim /1717-1768/ – německý archeolog, autor řady děl o umění, především vynikajících „Dějiny umění starověkého“; byl nazýván zakladatelem klasické archeologie. Zemřel v Terstu, zavražděn ze zištných důvodů mladíkem, kterého si neobyčejně oblíbil a v jehož společnosti býval často vídán.

cassone – /it./ truhlice

škola symbolistů – razí ve francouzské poezii koncem let osmdesátých a v letech devadesátých 19. století nový směr, který je reakcí jednak na zolovsky naturalismus, jednak na akademický parnasismus. Symbolisté vycházeli z Baudelaira; patřili k nim Verlaine, Mallarmé, Huysmans, Regnier, Maeterlinck.

Po léta se Dorian Gray nemohl vymanit z vlivu té knihy – „Obraz Doriana Graye“ byl po prvním vydání prudérní anglickou kritikou nenávistně odsouzen jako kniha nezdravá a škodlivá. Stejný názor měl i soud, jemuž měl Wilde později vysvětlit svá důvěrná přátelství s mladými muži. Mnohé pasáže z románu, zvláště některé výroky lorda Henryho, byly při procesu čteny jako důkazy Wildovy nemorálností. Mluvilo se i o knize, kterou lord Henry poslal Dorianu Grayovi, a prokurátor se Wilda ptal, měl-li tu na mysli nějaký určitý spis. Wilde připustil, že mu ten nápad vnukla kniha francouzského spisovatele J.K. Huysmanse „A rebours“ /U nás vyšla roku 1913 pod názvem „Na ruby“/. To, co Wilde píše v 11. kapitole „Obrazu“, vskutku někde připomíná dílo Huysmansovo.

Autor „Satyrkonu“ – Caius Petronius, vzdělaný a duchaplný patricij u dvora císaře Nerona; pro svůj vybraný vkus byl uznávaným udavatelem módy a chování /arbiter elegantiarum/. V „Satyriconu“ vylíčil život a mravy Říma v l. stol. po Kr. Roku 66 byl obviněn, že se zúčastnil spiknutí proti císaři, a spáchal sebevraždu.

anachoreta – /z řečtiny/ poustevník.

tabernákl – /z latiny, tabernaculum/, schránka na oltáři, v níž je uložena monstrance.

panis caelestis – /lat./ chléb nebeský.

aninomismus – náboženský směr křesťanský, který popírá závaznost mravního zákona.

ambra – vosku podobný, popelavě šedý výměšek vorvaňů, plovoucí v moři a používaný ve voňavkářství.

pižmo – pronikavě vonící výpotek břišní žlázy kabara pižmového; po jistých úpravách se ho používá dodnes v nepatrných dávkách jako přísady do některých voňavek.

champaková silice – champak, přípravek z vonných žlutých květů jedné z tropických magnplií/Michelia champaka/.

nard – nard pravý /Nardostachys Jatamansi/ je vytrvalá bylina, příbuzná s kozlíkem lékařským; roste v jižní Asii. Její vonný kořen býval vyhlášeným lékem a jako „indický nard“ čili „spikanard“ se dovážel do evropských lékáren, kde z něho připravovali nardový olej, součást mastí a voňavek. V Indii z něho připravují voňavky dodnes.

hovenie – lahodné plody východoasijské rostliny Hovenia dulcis, příbuzné řešetláku; plody vznikají tím, že zduří, zdužnatí a zčervenají stopky květenství, proto také Pressl říká hovenii dužístopka.

Alfonzo de Ovalle – jezuitský kněz /narodil se v Santiagu v Chile 1501 a zemřel v Limě 1651/, který napsal dějiny své rodné země.

Bernal Díaz de Častilo – španělsky kronikář z 16. století; zúčastnil se dobývání Yucatanu a Mexika. Jeho zápisy vyšly tiskem v Madridu roku 1632.

Cortés Hemán /1485-1547/ – španělský dobyvatel a kolonizátor Mexika.

Anne de Joyeuse – francouzský admirál, oblíbenec Jindřicha III.; padl v bitvě u Contras roku 1587.

de la vieille roche – /fr./ starobylý, starého zrna, zachovaly.

Vypátral podivuhodná vyprávění o klenotech – Nic z toho, co se v těchto odstávcích praví o drahých kamenech a o dávných názorech na jejich zázračnou moc, není jistě Wildovou smyšlenkou. Jsou to vesměs citáty /možná, že ne vždy přesné/ z různých, většinou prastarých spisů, které Wilde opravdu vypátral a prostudoval. Všechny tyto Wildovy prameny není však možno si opatřit, ba mnohé nelze ani zjistit.

Alfonso, autor spisu „Clericalis disciplina“ – patrně Alfonso di Liguori /1696 – 1787/, zakladatel kongregace redemptoristů /kongregace Nejsvětejšiho Vykupitele – Sanctissimi Redemptoris/ a význačný katolický teolog; roku 1839 byl prohlášen za svatého.

Emathia – název nížiny v jižní Makedonii, kde stálo město Edessa, původní sídlo makedonských králů.

Filostratos – jméno čtyř řeckých spisovatelů. Zde asi F. z Lemnu, který žil za časů císaře Caracally /Caracalla vládl v letech 211 – 217/.

karneol – žlutočervený chalcedon.

hyacint – průhledný rudohnědý zirkon.

hydropicus – /řecky/ vodnatelný, vodu obsahující. Mineralogie nezná kámen tohoto jména, jde tu tedy patrně o staré označení nějakého nerostu, který buď měl barvu vody a byl průsvitný, nebo vodu skutečně obsahoval.

selenit – sádrovec/alabastr/.

meloceus – jméno v mineralogii neznámé; Wilde je jistě zná z podobného pramene jako aspilates/viz tam/.

bezoar – tvrdá, kameni podobná stmelenina, která se vyskytuje v útrobách některých savců.

aspilates – neurčitelný, možná vybájený nerost, o němž se zmiňuje Plinius /zemřel r. 79 po Ki./ ve svém rozsáhlém díle „Naturalis historia“.

Démokritos – velký materialisticky filosof řecký /narodil se asi roku 460 př. Kr./; hlásal nespolehlivost smyslů a spolehlivost poznání rozumového.

Jan Kněz – Presbyter Johannes, podle zpráv ze středověku křesťanský vládce někde v severovýchodní Asii /ve XII. stol./

sarder – krvavě rudý, průsvitný chalcedon.

Lodge Thomas /l558 –1625/ – anglický dramatik, básník a romanopisec; později se věnoval lékařství. Jeho román „Rosalynde“ byl Shakespearovi pramenem pro komedii „Jak se vám líbí“; povídku „A Margarite of America“ vydal roku 1596.

Zipangu – pravděpodobně zkomolenina čínského názvu pro Japonsko /Ž – peň – kuo/.

Prokopios – řecký dějepisec doby Justiniánovy /Justinián vládl v letech 527 – 565/; jako právnický rádce provázel vojevůdce Belisara na výpravách proti Vandalům a Gótům. V jeho „Dějinách válek císaře Justiniána“ mají velikou cenu stati zeměpisné a národopisné; poprvé v řecké historické literatuře se u něho objevuje zmínka o Slovanech /Šlavini/.

Anastasius – císař byzantský /vládl v letech 491 – 518/. Malabár – území v jihozápadní Přední Indii, jež bylo zváno zahradou Indie.

vévoda z Valentinois – Césare Borgia /l475 –1507/, nemanželský syn kardinála Roderiga Borgii, pozdějšího papeže Alexandra VI.; vévodství valentinoiské obdržel od francouzského krále Ludvíka XII.

Brantóme – Pierre de Bourdeilles, seigneur de Brantóme /1535 –1614/, žil u francouzského dvora za vlády Karla IX. a Jindřicha III. a zúčastnil se nejedné válečné výpravy; napsal několik svazků životopisů svých slavných současníků.

Karel Anglický – buď Karel 1. /vládl v letech 1625 až 1649/, nebo Karel II. /vládl v letech 1660 –1685/ z rodu Stuartů.

Richard II. – anglický král z rodu Plantagenetů /vládl v letech 1377 –1399/.

balasrubín – světlému rubínu podobny spinel.

Hali Edvard /l498 –1547/ – anglický historik.

Jindřich VIII – anglický král /vládl v letech 1509 až 1547/ z rodu Tudorů.

Jakub I – anglicky král /vládl v letech 1603 –1625/, syn Marie Stuartovny. Jeho nejvyznamenávanějšími milci byli Robert Carr, vévoda ze Somersetu, a pak mladičky a půvabný George Villiers, vévoda z Buckinghamu, který se stal královým ministrem.

Piers de Gaveston – mladý výstřední Gaskoněc u dvora anglického krále Eduarda II. /vládl v letech 1307 –1327/; zženštily král si tohoto muže oblíbil tak, že kvůli němu opustil i svou manželku; dvůr Gavestona právem nenáviděl a posléze se ho zbavil úkladnou vraždou.

parsemé – /fr./ posázeny, posety, ozdobený.

Jindřich II. – první Plantagenet na anglickém trůně /vládl v letech 1154 –1189/.

Karel Smělý – vládce svobodného Burgundska a Nizozemí; usiloval o to, aby jeho země byla mocná jako panství krále francouzského, a svedl řadu bitev /zprvu vítězných/ s Ludvíkem XI. Posléze padl ve věku 44 let v bitvě u Nancy /1477/ a Burgundsko bylo připojeno ke koruně francouzské.

velarium – /lat./ plachta, kterou Římané napínali nad hledištěm divadel a amfiteátru, aby diváky chránila před deštěm nebo slunečním žárem.

Koloseum – římský amfiteátr pro 80 000 diváků; dal jej zbudovat císař Titus, syn Vespasiánův /79 – 81/.

Chilperik – jméno dvou francouzských králů z rodu merovejského; Ch. I. /vládl 561 – 584/ a Ch.II. /vládl 715 – 720/. Panovali v Nestrii, západní částí říše Francké, ležící mezi ústím Seldy a Loirou.

Karel Orleánsky – vévoda a básník francouzský /1390 –1465/, který po rušném a trpkém životě /po bitvě u Azincourtu byl 25 let vězněn v Anglii/, trávil svá poslední léta na dvoře v Blois, obklopen umělci a sám se věnuje poezii.

Madame, je suis tout joyeux…/fr./ Paní, mám radostnou náladu.

Johanka Burgundská – francouzská královna, manželka Filipa V.; zemřela r. 1325. Kateřina Medicejská /1519 –1589/ – francouzská královna, manželka Jindřicha II.; měla jemný vkus umělecký.

Sobieski Jan – jeden z polských národních hrdinů, vládl od 1673 do 1688; porazil Turky u Vídně /roku 1683/.

Dakka – /Dháka/ město v Bengálsku.

fleurs de lys – lír.l liliové květy, znak Bourbonů. lacis – /fr./ síťovina.

fukusa – /jap./ hedvábná látka.

pluviál – široký bohoslužebný plášť bez rukávů, spjaty vpředu sponou.

akantové listy – souměrné, ozdobné listy akantu neboli paznehtníku ostnitého /Acanthusspi nosíssimus/; akantový vzor se objevuje již na hlavicích korintských sloupů a je častý v umění renesančním.

dalmatika – obřadní kněžské roucho, které obléká jáhen při slavné mši.

antipendium – závěs na oltářním stole.

korporal – lněná rouška, na niž se při mši staví kalich.

velům – plachetka, kterou se zakrývá kalich s hostií.

sudarium – hedvábná rouška, připevněná k hořejší části biskupovy nebo opatovy berly; má chránít berlu před opocenou rukou.

entrée.– /fr./ zde první jídlo při hostině.

Francis Osborne /1593 – 1659/ – anglický úředník a spisovatel; jeho „Paměťi“ obsahují mnoho zajímavých klepů z dvorského života za vlády královny Alžběty a krále.

Jakuba I. princ regent – roku 1785 se dal tajné oddat s paní Marií Annou Fitzherbertovou, dvojnásobnou vdovou, s kterou se seznámil v Richmondu. Ač bylo toto manželství podle zákonů neplatné /princ je uzavřel bez svolení králova a paní Fitzherbertová byla katolička/, žili spolu milenci velmi dlouho.

Tiberius – římský císař /vládl 14 – 37/, adoptovaný syn Augustův. Konec života strávil na ostrově Capri.

Etefantis – řecká spisovatelka, která prý žila koncem 1. století po Kr.; autorka veršovaných i prozaických lascívních historek, později velmi oblíbených ve společnosti římské.

Caligula – římsky císař; vládl /37 – 417 krutě a skončil násilnou smrtí.

Domitian – despoticky římsky císař /vládl 81 – 96/, poslední z rodu Flaviovců; byl zavražděn sp klenci.

taedium vitae – /lat./ omrzelost životem.

Héliogabalus – vrchní kněz boha slunce v Baalbeku, později římsky císař /vládl 218 – 222/. Žil zhýrale a panoval bezohledné, stále se věnuje kultu boha slunce, jemuž i v Římě vystavěl chrám. Posléze byl i se svou matkou ubit.

Filippo – celým jménem Filippo Maria Visconti, poslední vévoda milánsky ze starého italského rodu, proslulý násilník a tyran; zemřel 1447.

Pietro Barbi – člen bohaté benátské rodiny, od roku 1464 papež Pavel II. Formosus – /lat./ Sličný.

tiára – papežská koruna.

Gian Maria Visconti – bratr Filippa Viscontiho /viz výše/, stejně krutý a násilnický; roku 1412 byl zavražděn.

Borgia Césare – roku 1493 se stal kardinálem, ale brzy se musel této hodnosti vzdát, když zákeřné zavraždil svého bratra.

Pietro Riario /1445 –1475/ – nikoli syn, nýbrž synovec papeže Sixta IV., který mu opatřil hodnost kardinála a arcibiskupa florentského a titul papežského legáta v Itálii.

Sixtus IV. – papež /1471 –1484/, vlastním jménem Francisco della Rovere.

Ganymédes – krásný chlapec, kterého podle řecké báje odnesl na rozkaz Diův orel na Olymp, aby tam posluhoval bohům u tabule.

Hylas – spanilý syn krále Dryopů Theiodamanta, miláček a průvodce Herkulův; byl unesen vílami.

Ezzelino da Romano – člen šlechtické rodiny italské; zde patrně Ezzelino IV., zvaný Divoký, odvážný, ale krutý vládce krajů mezi Milánem a mořem Jaderským, padl v bitvě u Canana na Addě roku 1259.

Giambattista Cibo – původní jméno papeže Innocence VIII. /1484 –1492/; latinsky innocens znamená nevinný.

Sigismondo Malatesta /1417 –1468/ – jeden z nejmocnějších italských kondotiérů.

Karel VI. – zvaný Šíleny, francouzský král z rodu Valois /vládl 1380 –1422/. Nastoupil na trůn, když mu bylo 11 let, a o vládu v týrané zemi se neustále svářili jeho příbuzní; léta kralování Karla VI. byla pro Francii dobou těžkých zkoušek.

Grifonetto Baglioni – člen šlechtické rodiny italské, původem z Perugie; z téže rodiny pocházel i dobrodruh Astorra Baglioni, který zahynul na Kypru r. 1571.

ambrová kulička – navoněná kulička z léčivých bylin, medicína proti infekcím.

ulstr – /z angličtiny/ volný, dlouhý převlečník z drsné, teplé látky, vyráběné v irském Ulstru.

„Budou-li hříchové vaši…“ – citát z bible /Izaiáš I., 18/; správně zní takto: Budou-li hříchové vaší jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červené jako šarlat, jako vlna budou.

Emaux et Camées – sbírka básní T. Gautiera.

Jacquemart Jules Ferdinand – francouzský malíř a grafik /l837 –1880/, známy především lepty.

Lacenaire Pierre Frarcois – mnohonásobný cynický vrah, popravený v Paříži roku 1836; ve vězení napsal paměti a knížku veršů.

du supplice encore mál lavée – /fr./ i popravou špatné omytá.

digits de faune – /fr./ faunovské prsty.

Sur une gamme chromatique… – ve volném překladu: Ve škále barev vynořuje z vody růžové a bílé tělo a prsy poseté perlami Venuše Adrie. Nad azurovými vlnami a v jejich rytmu vzdouvají se jasnými obrysy dómy jako oblá ňadra, zvedající se milostnými vzdechy. Z přistávajícího člunu, který vrhá kotevní lano na pilíř, vystupuji před růžovým průčelím na mramorové schodiště.

Kampanila – štíhlá věž na náměstí sv. Marka v Benátkách. Základy k ní položil ve 12. stol. stavitel Buono, její horní část, zničenou požárem, znovu vybudoval roku 1400 Bartolomeo Buono mladší.

Tintoretto – vlastním jménem Jacopo Robusti, veliký italský malíř, rodák z Benátek /1512 –1594/; jeho otec byl barvířem, odtud přezdívka tintoretto – malý barvíř.

hadži – /arab. hadždží – poutník/ čestný titul muslima, který vykonal povinnou pouť do Mekky.

beryl – bledě zeleny drahý kámen; sytě zelená odrůda bérylu je smaragd, bledě modrá akva-marín.

monstre charmant – /fr./ půvabný netvor.

Rubinstein Anton Grigorijevič – slavný ruský pianista a skladatel /l829 –1894/.

chaud-froid – /fr./ drůbež nebo zvěřina podávaná se studeným rosolem nebo s majonézou.

édition de luxe – /fr./ luxusní vydání.

Markéta Navarrská – pravděpodobné Markéta Burgundská /l290 –1315/, choť navarrského krále Ludvíka Ic Hutina; byla uvězněna pro cizoložství a v žaláři udušena.

trop de zele – /fr./ přílišná horlivost. trop ď audace – /fr./ přílišná odvaha.

fin de siecle – /fr./ konec století.

fin du globe – /fr./ konec světa.

lazurit – lazurovy kámen /latinsky lapis lazuli/, ultramarínově modrý nerost, kterému se ve starověku říkalo safír.

Nadzdvihl okénko ve střeše… – Kočár, který si Dorian najal, byl hansom, lehký dvoukolový vůz, nazvaný podle výrobce J. A. Hansoma. Kočí tu seděl na vysokém sedátku za krytou kabinou pro cestujícího, s nímž se dorozumíval okénkem ve střeše.

riposte – /fr./ hbitá odpověď.

Parthové – starověký národ, jehož říše sahala v době rozkvětu od Kaspického moře po Indus a Eufrat.

Artemis – řecká bohyně luny a lovu, sestra Apel Ienova; jako lovkyně byla v umění něj častěji zpodobována.

Perdita a Florizel – postavy z Shakespearovy „Zim ní pohádky“.

Marble Arch – /mramorový oblouk/ slavobrána, jež stála původně u Buckinghamského paláce a roku 1851 byla přemístěna k Hyde Parku, na křižovatku, jež je po ní pojmenována.

Mallorca – největší z ostrovů Baleárskych. Chopin tam odjel roku 1837.

Marsyas – podle řecké báje mladý hráč na flétnu, který vyzval k soutěži ve hře boha Apollóna. Múzy prohlásily vítězem Apollóna, a ten poraženého pověsil na strom a stáhl z něho kůži.

Browning Robert /1812 – 1889/; jeden z předních básníků viktoriánské Anglie. Jeho manželkou byla básnířka Elizabeth Barrett Browningová.